• úvodní stránka dixo.cz
• skok na navigaci dixo.cz
• skok na obsah

Povídání nejen o sportu - Dáša Rýdlová

V dubnu 2009 zemřel náš syn Jirka. Bylo mu 26 let a zahynul na ostrově Reunion při expedici kanyonářů.
Zůstává zde naše rodina a zůstavají zde kamarádi kanyonáři a kamarádi horolezci.

Jsem truchlící máma, ale nechci jen plakat. Chci také nacházet možnosti růstu a rozvoje.
Pomáhám tak zatím hlavně sobě, ale věřím, že máme možnost si takhle pomáhat i navzájem

Rok 2012

Náš syn Jirka miloval vertikální sporty a v roce 2009 zahynul při zahraniční expedici. Byla to pro naši rodinu hrozná rána. A  bylo to moc těžké i pro Jirkovy kamarády. Stali se z nás přátelé. Začala jsem se zajímat více o vertilální sporty. Pochopila jsem, proč je  syn tak miloval.

A nechápala jsem, že se v časopisech a na internetu píše o sportovních aktivitách a bezpečnosti, ale vůbec nikde nevidím informace o.prožívání tragických událostí a zvládání důsledků. V nejtěžších chvílich svého života jsem se spojila s lidmi z o.s. Dlouhá cesta a PIT. Na.stránkách Dlouhé cesty jsme založili rubriku Povídání nejen o sportu a já jsem zde psala své pocity a myšlenky. A když jsem trochu nabrala dech, začala jsem s kamarády domlouvat vytvoření letáčku se základními informacemi na téma Smrt kamaráda při vertikálních sportech. Chvilku to trvalo, ale na světě je desatero určené především členům zahraničních expedic.
.

Hory, nehody a lidi - dotazníková akce

.
Zde jsem shromáždila zkušenosti lidí, kteří tak jako já, přišli o někoho blízkého v souvislosti se sportem:

Příběhy - moje vlastní, jiných lidí i texty odborníků

Hory

.

Pět let láskyplných vzpomínek

Syn Jirka zemřel v roce 2009, bylo mi 55 let. Nyní píšeme rok 2014 a je mi 60 let. Jsem starší, unavenější, smutné je, že jsem začala pobírat směšný starobní důchod…

Krátce po smrti Jirky jsem někde přečetla myšlenku, že otevřená krvácející rána v srdci se časem zacelí a bude bolet už jen při přímém dotyku. Mohu potvrdit. Každý den si na Jirku vzpomenu více než stokrát. Z toho většina vzpomínek je láskyplných, bolest přichází ve vlnách, které jsou méně časté.

Krátce po smrti Jirky jsem dostala knížku Zármutek a pomoc pozůstalým, kterou napsala Naďa Kubíčková - Špaténková. Jsou zde mimo jiné popsané 4 fáze. Uznat, že je to pravda, vyjádřit zármutek, naučit se žít ve  světě, kde zemřelý schází a najít si novou smysluplnou cestu. Toto je moje vlastní interpretace a takhle to také vidím a mohu potvrdit. Hodně mi pomáhala, pomáhá a bude pomáhat moje práce, ve které vidím své životní poslání.

Pět let mi pomáhá občanské sdružení Dlouhá cesta a já pomáhám Dlouhé cestě. Je to aktivní vzájemný vztah. Teď mě napadá slovo pilíř, ano, už pět let je to můj pilíř. A protože jsem šťoura ohledně slovních významů, tak hned hledám na webu, co přesně to znamená:

• svislá opěra stavební konstrukce, zpravidla hranatého průřezu, pro přejímání velkých tlaků
• (kniž.) opora, základní činitel, sloup

Jo, ty velké tlaky, ty může pochopit jen ten, kdo také zažil smrt vlastního dítěte. A slovo opora, tu si v Dlouhé cestě vzájemně poskytujeme.

Jirka zemřel na jaře a od té doby jsem jaro nesnášela. Takový paradox, všude květy, vůně, včely, všechno se probouzí k životu a můj šestadvacetiletý syn zemřel, odešel a už nikdy se neprobudí… Teprve letošní jaro jsem vnímala zase jako přirozenou součást roku. Mojí oblíbenou části roku je babí léto, svěží rána a v poledne slunce hřeje, ale už nepálí. Nejhorší částí roku jsou pro mě Vánoce, to ani nechci komentovat.

První vzpomínkovou akci s kamarády Jirky jsem organizovala já. Druhou a další akce už organizuje můj manžel na naší malé chatce v Kersku. Schází se nás hodně a říkáme tomu „nevesele veselé setkání“. Jirka stále žije v našich srdcích.

V roce 2009 začala Jirkova sestra Eliška při zaměstnání studovat vysokou školu. Letos, tedy po pěti letech studia, získala titul inženýr. Všichni chodíme za Jirkou na hřbitov dost často. Před náročnými zkouškami měla Eliška cestu na hřbitov za bráškou jako rituál. Jiříku, posíláme moc pusinek a také na promoci na tebe budeme moc myslet.

Před pěti lety jsem měla velkou potřebu psát. Psaní mi šlo úplně samo a moc mi to pomáhalo. Teď už mi psaní tak nejde. Hledám myšlenky, hledám slova. Asi přišla chvíle, abych Povídání nejen o sportu ukončila a udělala za ním tečku. Děkuji vám za pozornost a ahoj u.dalších aktivit.

Dáša Rýdlová
e-mail: rydl@upcmail.cz

• Úvod
• Jak pomáháme
• Podpořte nás
• Kurzy, školení
• Kalendář akcí
• Prázdná kolébka