• úvodní stránka dixo.cz
• skok na navigaci dixo.cz
• skok na obsah

Matyášek (3 roky, prasečí chřipka)

Matyášek byl naše vymodlené miminko, které jsme si s manželem moc přáli. Od doby kdy jsem zjistila, že jsem těhotná se můj život naplnil opravdovým štěstím, které rostlo spolu s ním. Zkrátka čím byl Maty starší, tím víc mě naplňoval pocit štěstí a lásky. Často jsem si říkala, že víc šťastná už být nemůžu, ale vždy to štěstíčko o kus povyrostlo spolu s ním.

Maty byl na svůj věk velmi empatický, vnímavý. Získal si snad srdce všech, kteří jej poznali. Měl moc rád, když jsme se smáli jeho vtípkům, cítil se strašně důležitý, když mi mohl doma "pomáhat" (vařili jsme, věšeli spolu prádlo, prali, plnili a uklízeli myčku). Rád si kreslil a miloval Vánoce. Miloval nás a dával nám to najevo těmi nejkrásnějšími způsoby, objímal nás, říkal, že nás má rád, ale nejvíce nám svou lásku projevoval tím, že jsme na něm viděli, že je šťastný. Měl rád sport, hrál si s tenisovou raketou, kopal do míče a nejvíc měl rád hokej.

Nebyl vůbec zlý, ani na děti ani na dospěláky, s každým kdo o to stál, si rád povídal, v autobuse, na ulici, se sousedy, ve vlaku (s tím se pojí jeden příběh. Náš spolucestující byl původem z Arménie a moc mu nerozuměl. Řekl mu lámanou češtinou, že "má jiný jazyk", ale Matýskova tříletá hlavinka tomu nerozuměla, a s tázavým pohledem na mě vypláznul jazyk s tím co na něm má jiného:)) A takových příhod je nezpočet a přesto všechno co se stalo, se vždy nad těmi jeho perlami musím usmát.

18. února 2016 jsme Matýska museli odvést do nemocnice. Pár dnů před tím měl nějkou virózku, myslela jsem si, že je to taková typická školková. Ale v ten osudný den byl ráno malátný a spavý.

V nemocnici nás přijali a po různých vyšetřeních, které vyšly v pořádku, nás hospitalizovali. Celou tu dobu nás ujišťovali, že bude v pořádku a já jim věřila.

V 17:30 Maty náhle přestal dýchat, mě z pokoje odtáhli pryč, ale Matýska už se jim nepodařilo zachránit. Byl to čtvrtek a v pondělí na to nám řekli, že měl prasečí chřipku, která mu "sedla na srdíčko".

Byla jsem v ten den v osmém měsíci těhotenství, čekala jsem Matýskova brášku Mikuláše (Maty mu říkával Miškulák - což mu zůstalo), který přišel na svět 5 týdnů po Matyho odchodu. Byl to obrovský šok nejen pro mě, ale i pro manžela a celou rodinu, zvláště pak, že to přišlo tak naráz. Matyášek mi za ty 3 roky ukázal co je to štěstí, láska, strach i bolest a to všechno v plné míře. Pořád ho miluju a milovat budu tak, jak jen matka může milovat své dítě.

A teď s manželem bojujem. Bojujem s osudem, s bolestí, s lítostí .... pospolu. Jsme parťáci a spolu to zvládneme. Musíme tu být pro Mikiho, a Matýska si ponecháme ve vzpomínkách, ve vyprávěních a v SRDCI.

Nikola - maminka Matýska (*22.1.2013 +18.2.2016)
1359

• Úvod
• Jak pomáháme
• Podpořte nás
• Kurzy, školení
• Kalendář akcí
• Prázdná kolébka